Comeback aneb novej noťas

2. října 2015 v 9:51 | J. |  Život a deník J.

Ahoj čau nazdárek dobrý ráno,
dlouho jsem tu nebyla, víc jak rok, já vím, já vím... ale jsem zpátky! Jedním z důvodů je to, že si pořizuju novej notebook, na něm bude psaní radost. Můj starej počítač je nemocnej, tak moc, že funguje max 20 minut a pak konec. Tak ho uložíme do sklepa. Tam si odpočine.
Novinek mám víc než dost, za rok jsem toho stihla hodně, takže to postupně nějak shrnu, vysvětlím, popíšu a tak. Bude toho mnoho.
Teď si půjdu pročítat svoje starý články, trochu se pobavit.

Mějte se lásky,

J.
 

Párty hárd a čaj s mlíkem

17. srpna 2014 v 14:13 | J. |  Život a deník J.
Dlouho jsem se neozvala nu.. Taky mám hodně novinek, ale stejně teď nejspíš budu psát o tom, co se mi stalo minulej týden.
Byla jsem skoro celej týden s Lén, nejdřív jsme byly pár dní u ní doma v Teplicích a pak jsme jely k nám. Až teprve v Praze to začlo bejt doopravdy zajímavý, holčičky se rozhodly pařit.
Koupila jsem si nový šaty, černý silonky a šlo se. První den jsme se sešly s celou partou z tábora, včetně Roberta, kterej přišel už zhulenej a nalitej. Šli jsme do Starskyho, tancovali jsme, pak jsme se seznámili s dvouma Francouzema, jeden byl pro mě a druhej pro Lén, ale byla tam ještě E., která mě v poslední tobě hrozně štve a ten den to ještě dorazila. Když jsem se líbala se svym Francouzem tak tam jen stála a čuměla, (mimochodem, nemají Francouzi povinný doučování francouzáků? protože Valentýn byl vážně dobrej) pak nám diktoval svoje číslo a ona si ho uložila a když jsem jí ze srandy řekla "Ty mi děláš do Valentýna, jo?" tak odpověděla "Hm, no a co?" a pak pořád opakovala, že se jí líbíl a že je zvědavá, jestli si jí bude pamatovat. Sviňa jedna. No, všichni ostatní co tam byli s náma říkali, že je to kráva, tak mi to zlepšilo náladu a kašlala jsem na ní. Tohle se tu noc opakovalo ještě několikrát, když se mi někdo líbil tak jí se líbil taky a netajila to, není to tím, že by jsme měli snad stejnej vkus, ale podle mě má nějakej psychologickej problém, kdy mě potřebuje za každou cenu předhodit. Nu, nepovedlo se jí to.
Druhej den jsme šli zas, ale tentokrát se E. moc dlouho nezdržela. My s Lén jsme si zase našly brzo pár kluků a na ní nikdo nezbyl, na chudinku. Tak se urazila, že si jí nevšímáme a šla domů.

Orgasmus v autobusu

16. května 2014 v 22:58 | J. |  Život a deník J.
Ten nadpis neberte vážně. Až tak žhavý to zas nebylo.
Nu, musím se s váma podělit o supr zážitek, kterej se mi přihodil, když jsem se dneska vracela z posilovny (jo, pořád posiluju, tralalalala). Vylezla jsem z metra a na zastávce autobusu jsem viděla dost hezkýho kluka, ale pršelo, tak jsem spíš věnovala pozornost tomu, abych se dostala včas pod střechu a vypadala pořád sexy (tak sexy, jak to jen po posilovnání jde...). Viděla jsem, že se na mě podíval, ale to se na mě koukali na tý zastávce všichni, protože mě málem srazil přijíždějící autobus. Sedla jsem si na lavičku a toho kluka jsem si moc nevšímala, ale když jsem nastupovala do autobusu, nastoupil stejnýma dveřma a sedl si na místo, kde většinou sedim já. To jsem mu v pohodě odpustila, byl fakt hezkej.. Posadila jsem se na sedačku hned za nim a koukala mu ze zadu na hlavu. :D Měl krásný zrzavý vlasy, já miluju zrzky. Po pár zastávkách si k němu přisednul nějakej chlap. Pak mě napadlo, že bych toho kluka teda oslovila... ale jak? Kdybych u sebe měla na papírku napsaný svoje telefonní číslo, tak bych to po něm prostě hodila (vlastně jsem si připravila krátkou dojemnou řeč) a šla bych, ale neměla jsem ho. Nad zrzkem bylo otevřený okno a jak pršelo, tak mi to občas káplo na vlasy, tak jsem si řekla, že bych mu mohla říct, ať ho zavře a on by se do mě třeba zamiloval nebo tak, ale bylo mi to blbý, protože vedle něj seděl ten chlap... Slíbila jsem si, že když ten chlap odejde dřív než zrzek, tak ho prostě oslovím. Karma to zařídila! Chlápek odešel a já tam byla s krasavcem sama, ale najednou jsem byla tak nervní, jak už dlouho ne. Úplně se mi sevřel žaludek. Po chvíli sebepřemlouvání jsem mu zaklepala na rameno a řekla "Mohl byste prosím zavřít to okno" (jo, vykala jsem mu -_- ), a on "jo jo, určitě", měl tak krásnej hlas! Po pár zastávkách ale vystoupil a i když se na mě zvenčí koukal, bylo mi úplně líto, že je to všechno.
Zmínila jsem už, jak byl krásnej?
Ve výsledku je ta stórka vlastně o ničem :D. Ale ne, slíbila jsem si (a karmě), že až ho příště uvidím, dám mu svoje číslo. Prostě dám, fakt že jo. Už jsem si ho napsala na 4 papírky a roztrkám si to různě po kapsách a kabelkách, abych měla jistotu, že ho budu mít u sebe :D.
Lidi, on byl tak krásnej...
Zažili jste taky někdy takovou "lásku z autobusu"? To moje sice zatím láska asi není, ale bude! :D
 


Stylová J. a divný slova

9. května 2014 v 17:05 | J. |  Život a deník J.
Los Lidičkos, příští týden půjdu nakupovat. Čekám jenom na výplatu... už dlouho. Vůbec nemám tušení, co všechno koupím, ale je mi jasný, že mi ta výplata vydrží tak týden. Nu, chci nějak změnit styl, můj gay kámoš (zdůrazňuju, že je gay, aby bylo jasný, že se v tom jako vyzná) mi řekl, že mám průměrnej styl a já chci mít styl nadprůměrnej (sama nevim, co to znamená). Koupim šortky, tílka, možná šaty, boty.... ty jo to nikoho nebude zajímat :D. Všimli jste si, že ráda říkám slovo výplata?

Well, máti jede za chvíli za nějakym chlapíkem.. myslela jsem, že pojede za svým přítelem, ale nejede, takže teď jsem jí jako dala najevo svoje pohoršení. Snad jí to došlo... asi jo, protože nám tu se ségrou nechala peníze na jídlo a to moc často nedělá. Chtěla si se mnou ještě něco pustit, ale já šla radši do pokoje, rebelím.

Seká se mi počítač - tak moc, že musim nejdřív napsat větu a pak čekám, než se mi to zobrazí na obrazovce. Fuj.

Bat máj hárd tóld máj héd dis tájm nóóóu, dis tájm nóu. (Kdyžtak to je část tý písničky, takže šup šup poslechnout).

Řekli jste někdy slovo "báječný"? Protože já asi ne... je to divný slovo. Dneska filozofuju. Napište mi, jaký slovo (normální slovo, který je ve slovníku) nikdy nepoužíváte. Mě to zajímá. Pápá

Jo a asi si zahraju simíky :O.

Pití, gauč a ovladač (a zoufalky)

7. května 2014 v 8:06 | J. |  Život a deník J.
Boha co je tohle za animaci... no proč ne.
J. opět cvičí (ale teď už vážně, né jako předtím). Víteco, bude léto a zatím se necejtim na šortky. Ale to příjde. Snad. I když dnešní pohled do zrcadla ve spodním prádle mi sebevědomí vůbec nezvednul... Včera jsem se viděla s Lén, zatáhla jsem kvůli ní školu a jely jsme nakupovat (teda "nakupovat" - bez peněz, páč týden před výplatou jsem pravidelně švorc). Dostala k vánocům profi-fotky a tak jsme potom jely do ateliéru, kterej jsme hledaly asi půl hodiny, teplej fotograf mě s ní taky párkrát vyblejsknul a občas tam vypadám fakt dobře. Bolí mě rameno a nevim proč. Neva.
Z ateliéru jsem jela rovnou do práce a v metru jsem potkala partičku kámošů ze třídy, kteří zrovna šli ze školy.. náhodička, ale můj důvod k zatáhnutí přijali vcelku dobře. Pak jsme v metru řešili vyspím-li se nebo ne s jedním s nich, protože je to panic a je mu to líto. Romantisch.

Poslední dobou sjíždím zoufalky. Docela jsem klesla, ještě nedávno jsem koukala výhradně na Black Mirror, League of gentlemen, Black Books a Monty Pythony.... I mozek se přeci musí někdy odreagovat a můj mozek má evidentně rád příběhy o tom, kdo se s kým vyspal a kdo koho podved. Nojo, gymnazistka (ne gymnastka, gymnazistka).

Jo a zvýšili mi plat. O 6 korun na hodinu. To potěší.

Možná si ještě pustím kus nějakejch zoufalek, ale za 25 minut bych už měla jet do školy no.... Kousek stihnu.

Všudypřítomný zápach trávy aneb. Majáles kolébka hříchu

3. května 2014 v 11:41 | J. |  Život a deník J.
J. dostala chuť blogovat, tak bloguje. A má štěstí, že se jí téma týdne zrovna hodí.
Ve středu jsem byla na Majálesu a už od metra jsme s kamarádkou cejtily tu (podle ní příjemnou, podle mě jako-upocený-nohy smrdící) vůni trávy. Neptejte se mě odkud vím, jakej zápach mají upocený nohy. O tom se nemluví. Přišlo mi docela vtipný, že přímo v epicentru smradu stála skupinka policajtů a povídali si, pravděpodobně o něčem fakt legračním, protože se hlasitě smály (nebo je už dostala ta tráva?).
No, tak jsme prošli ke vstupu, kde "důkladně" kontrolovali naše tašky. Slečna se jenom zeptala, jestli nemáma pepřák a nakoukla do kabelek, kámoška bez problémů prošla i s tim pepřákem a já s perníkem (rozuměj perník jako perník velikonoční, ne pervitin), jídlo se tam totiž nosit nesmělo. Nejdřív jsme zamířili ke Sto zvířatům, ty byli supr, pak se šlo tuším na Skyline (jestli je to ta skupina s chlupatym bubeníkem), byli hrozně nalitý a nechali se nosit, ošahala jsem si zpevákovu botu, juchuuu.
Pak na Mandrage a ti byli super-super-boží, hráli mi Františkovi lázně, což je jediná písnička, kterou od nich umím zpaměti. Na Klusátka kámoška jít nechtěla, ale alespoň jsme šli kolem stage, tak jsem svýho budoucího manžela viděla a slyšela jsem Marii. Tráva byla furt a všude, už jsem si na ní zvykla. Kámošky chtěly jít na PSH a já na Wohnouty, tak jsme se rozdělily, jenže na Majálesu pravidelně nejde signál, tak se pak znova najít byla opravdu výzva. Ale zvládla jsem to, procpala jsem se až k pódiu a holky tam házely rukama, tak jsem je nepřehlídla. Největší chybu jsme udělaly, když jsme se rozhodly, že si dáme gyros. Fronta byla sice dlouhá, ale řekly jsme si, že teď tak půlhodinky stejně nemáme moc co dělat tak se aspoň nažerem. Kéžby půl hodinky. V tý frontě jsme stály dvě celý hodiny a ten gyros za to ani moc nestál. Slečna Lucka, která stála u výdeje, dávala jídlo přednostně těm, co s ní flirtovali a tomu jsme zamozřejmě nemohly konkurovat. Alespoň jsem měla dost času sežrat svůj perník. Prošvihly jsme část Inekafe a celý vystoupení Vypsaný fixy. Shit. Rovnou z tý pekelný fronty jsme běžely na Spirita a pak už domů. Letos teda nic moc.

I want to roll 'round, like a kid in the snow

31. března 2014 v 17:24 | J. |  Život a deník J.
Povinně poslechnout TADY. Je to suprčupr písnička, ani nevím, proč teď poslouchám Vánoční, ale jsou to prostě Killeři. A Velikonoční asi nemaj..
Nucož, mám dost novinek. Ani nevím, čím začít. Už vim, dobrý.
  1. Mám kluka, třikrát hurá. No, hurá... Není to ono, je mi jasný, že to brzo zkončí, ale nevim jak to zařídit. Je do mě blázen, problém je v tom, že já do něho ani ne. Přitom je skvělej. Ale Parrot to není... Kdo je Parrot? Můj bývalej učitel výtvarky (není to jeho pravý jméno), všechny kluky teď s nim porovnávám, protože jsem do něj prostě zamilovaná tak hodně, že to až není zdravý. Přidám ho do vysvětlivek. No, ještě k tomu mýmu boyfriendovi, koupil si kvůli mě lístek na Majáles. Že já kráva ho tam zvala. Teď se s ním do 30. dubna nemůžu rozejít, protože to by tam pak buďto musel jít sám, nebo by mu lístek propadnul a já bych byla za mrchu. Nojo, ale chodit s nim, když ho nechci, to vůbec není mrchovský, žejo....
  2. Na naší škole byl divadelňák (divadelní festival, každá třída má jedno představení a škola se tím celej den kochá). Přišel samozřejmě i Ten chytrej. Fakt vtipná scéna, šla jsem kolem něj a on, hned jak mě viděl, skopil oči.. ok, neni to tak vtipný. Naštval mě, úplně mi zkazil den, pakůň jeden. Odpoledne mi napsal, jestli nechci do kina. Aha no, ve škole jsme úplně cizí, po tom všem, co se mezi náma stalo a najednou mě zve do kina. To víš že jo. Prej, že se asi styděl, nebo byl příliš rozptýlen. Pak mi napsal větu, která mě vážně rozesmála a nasrala v jednom; "Jsem komplikovaná povaha a užívám si to". Dement, fakt. Aby toho nebylo málo, na poslednim představení divadelňáku jsem si při sedáni rozdrhla kalhoty na skvělym místě - pod prdelí. Cesta domů byla vážně skvělá.
  3. Dokončila jsem svojí stáž v kavárně a nejspíš teď půjdu do Jedličkárny.. ještě uvidim.
  4. Propadám z matiky. Je to v řiti.
  5. Dneska jsem nějaká sprostá.
Zatím asi vše. So long and thanks for all the fish.

Salám a kafe

25. ledna 2014 v 15:31 | J.
Jelikož jsem nenažraná* a neustále hladová, vím, o čem mluvím.. Nemíchejte tyhle dvě věci dohromady, radim vám dobře. Fujtajxl.
Dneska mám náladu se bezdůvodně opít, blbnout, smát se.. a to se mi ani nic moc zajímavýho nepřihodilo. Jeden kámoš, teda skoro kámoš.. on to asi ani neni můj kámoš, ale kámoš mýho ex, takže to chvíli byl i můj kámoš, ale už to neni můj kámoš.. to je jedno, prostě pořádá oslavu a ty jeho oslavy vždycky za něco stojej a vždycky mě zval, ale letos ne.. tak čekám až mi facebook řekne, že jsem taky pozvaná, ale zatim to asi nikoho nenapadlo. Poor J.
Ten chytrej mi píše, většinou jen kvůli úchylárnám, ale alespoň jeví zájem. Proč nejeví zájem i ten pařmen kterej mě nechce pozvat na oslavu doprčic. Štve mě to.
Včera a dneska napsal F., před dvěma lety bych z toho byla nadšená, skákala bych až ke stropu radostí atp., ale teď mi to spíš příjde jen vtipný. Psal, že jsem hezká a tak, měl i řeči typu "Chci tě". Hustý no, ale dneska mi to je fuk.
Normálně furt držim tu třicetidenní výzvu, jsem dobrá, ne? Už jsem u 13. dne, tak schválně, jestli to vydržim až do toho 30.

Jestli si chcete poslechnout suprmegahustou písničku, TADY JE. Nemáte zač.

Nuže, ponaučení z tohoto dne je, salám a kafe dohromady je fuj, zvěte J. na oslavy narozenin a poslouchejte dobrou muziku. Báj bičis.

*Jestli jsi četl nenažraná jako nadržená, hanba ti. Ale taky mi to tak přišlo. Jsem úchylná.

J. zas hubne

14. ledna 2014 v 16:00 | J. |  Život a deník J.
Tentokrát podle 30ti denní výzvy.
Chtěla jsem chodit na zumbu, ale máti to jaksi nehodlá financovat a já jsem škrt, takže cvičím zadarmo, ale nejsem si jistá tím efektem...
Znáte ty výzvy? Celkem trend, už nějakou dobu, když jsem byla v Řecku, dělala jsem tam tu výzvu se dřepama a podle mě to fungovalo, protože jsem tam nepřibrala i přes to, že jsem žrala jako tři ukrajinský zedníci (tohle přirovnání mám od matičky).
No, teď jdu zase do tý výzvy se dřepama + prkno. Jestli to prkno náhodou neznáte, tak se koukněte na net, já to nedokážu dost dobře vysvětlit.
Začala jsem včera, takže mi zbývá ještě krásných 29 dní. Jsem zvědavá. Dneska jsem se vážila a je to smutný, fakt smutný... ale to jsem mohla čekat.
Taky se musím krotit v jídle, samozřejmě, to bude teprve výzva.

Co vy? Snažíte se některá zhubnout? Jak? Máte nějaký zkušenosti se 30ti denní výzvou?
Napište mi, sweethearts.
J.

Jak to všechno dopadlo - aneb aktualizace vysvětlivek

11. ledna 2014 v 0:00 | J. |  Život a deník J.
Ten pes je skvělej.
Nu, musím trochu zaktualizovat vysvětlivky, napsat jak jsem na tom s těma jedincema teď a tak. Nevím sice, jestli to někoho zajímá, spíš ne, ale co by, kdyby, že jo.

P. - Tak nějak se ve třídě tolerujeme, ale nemluvíme spolu. Pořád jí nesnášim.
O. - Vídáme se ve škole, ale ani se nepozdravíme a celkem mě to mrzí..
M. - Občas se sice hádáme, ale je to můj nejlepší kamarád, zbožňuju ho.
T. - Stejnej debil, nic se nezměnilo, nevídám ho.
K. - Pořád jsme dobrý kamarádky, dokonce spolu i pracujem a sedíme v lavici ve škole.
L. - Je to děvkař, sice je fakt hezkej, sviňák jeden, ale úchyl s oblibou ve velkejch zadcích.
PJ. - Jednou jsme spolu ulítli, v autě.. ne ulítli jako uletěli, chápete. Má holku, já jí nesnášim, ale to nic neomlouvá.
F. - Nic novýho, pořád to bude jen dětská táborová láska a tím to nejspíš hasne.
Black - Už nejsme kamarádi, už nejsme nic, ale nechybí mi, pořád by jen chlastal.
Ten chytrej - Nevím, s ním možná ještě něco bude...
Parrot - Často na něj myslím, chci ho vidět, chci s ním mluvit...

Kam dál