Červenec 2012

Ne každý kůň je jako Šemík

20. července 2012 v 20:57 | J. |  Život a deník J.
Pátek. Dneska opravdu nedopadl moc dobře. Kdo měl ten výbornej nápad jet na koně? Abych řekla pravdu, celkem sem se i těšila. Musely jsme sice vstávat asi v půl osmí (pro mě ještě hluboká noc), ale to sem kupodivu zvládla bez problémů. Vyrazily jsme v půl devátý a matka se hned v devět dokázala ztratit. Kolem jedenáctý jsme dorazily do Kunětic a vylezly z auta. Ve čtvrt na dvanáct jsme se ztratily znova. "Alespoň se projdem." říká máma. Já se tak určitě potřebuju procházet. Jdu dvacet metrů za ní, abych jí dokázala svůj nesouhlas a odpor s procházením. Před dvanáctou už jsme konečně na ranči. Běží k nám nějaká zrzka a máma na ní už z dálky řve "Tak jsme tu, konečně jsme to našly!". Vůbec jí nevadí, že se u vrat shromažďuje nějakej tábor a všichni na nás se zájmem koukaj. To, co teď nejvíc potřebuju je pozornost nějakejch dětí. Hlavně když sem celá zpocená od toho výšlapu do kopce. Zrzka nás vede ke koním a hned nám je představuje. "Klidně si je můžete pohladit, ale k Charliemu radši nechoďte, je takovej rozmrzelej." Chvíli jsme se s koňma seznamovaly, zatímco je zrzka zkušeně osedlávala, potom nám začala přiřazovat koně. "Ty si tu asi nejmenší, vem si tuhle kobylu, je moc hodná," říka mojí sestře a otočí se na mámu, "vy pojedete s Bertíkem, je klidnej a je tu nejstarší." Pak mi s úšklebem povídá: "Ty dostaneš Charlieho". Myslela jsem si, že je to vtip a čekala jsem, až se zasměje. Nic. V duchu jsem si opakovala všechno, co o něm říkala. Je rozmrzelej. Poslední majitelka ho týrala. Moc lidem nevěří. Proč ho teda dala mně? Vypadám snad jako Váňa nebo jako Alexandr Veliký? Já koně krotit neumim! Super, umřu tady.

Začátek léta a konec iluzí

19. července 2012 v 19:34 | J. |  Život a deník J.
Dneska je vysvědčení. Mám se těšit, nebo bát? Jasně, že vim, co dostanu, já jo. Jak to ale říct matce, aniž by mě obdařila svým dlouhým proslovem o mé budoucnosti uklícečky? Jasně mami, chápu, když mám čtyřku z chemie tak budu uklízet pánský záchodky na nějaký smradlavý benzínce, je mi to jasný. Nejvíc mě ale rozesmívá ta její logika.
"Proč nemáš samí jedničky, jako tvoje sestra?"
"Mami, jsem na gymplu, v pátý jsem taky měla samí."
"To je mi u prdele, cos ty měla v pátý, nesrovnávej se s mladšíma."
Když nad tím tak přemýšlím, tak to sestře svojí blbostí dost usnadňuju, ona je teď ta chytrá a pečlivá. Ale co na tom? Dojdu si pro to prokletý vysvědčení a nenápadně oznámím matce SMSkou své známky a mé obrovské pohoršení nad naším školským systémem a nespravedlností učitelů. Dneska se domů jen tak nevrátím. Stejně máme v plánu jít se třídou na bowling, což jsem mámě chytře sdělila ještě před oznámením čtyřtičky, takže svolení uděleno. "Ale doufám, že nebudete nic pít!", "Neboj mami, ještě mi nebylo osmnáct". Pch, to jí pro uklidnění většinou stačí. "Tak já teda jdu, čau."

Optimismus? Dneska?

19. července 2012 v 16:16 | J. |  Názory, povídky, kecy
Optimisté pomalu vymírají. Znáte nějakého? Já jen pár. Abychom pochopili důležitost, ale i nebezpečnost optimismu, rozdělíme si takové lidi do několika kategorií.
  1. Nebezpečný optimista
    Toho poznáte jednoduše. V žádné situaci si nedokáže připustit to, že by to mohlo dopadnout jinak, než si myslí. "Ta řeka je dost hluboká, nic se mi nestane, když skočím.", "Ten benzím určitě nehoří tak rychle, jak se říká.", "Ne, bez kondomu se nemůže nic stát." Ano, většinou jsou to děti, nebo puberťáci.
  2. Zákeřný optimista
    Takovému nikdy neveřte! "Neuč se, nic psát nebudeme.", "To přeskočíš!", "Vypij to, má to hezkou barvu." a tak dále a tak dále..

Sen nedůležité

15. července 2012 v 23:42 | J. |  Život a deník J.
Svůj sen má každý. I kdyby jste měli miliony, velkou rodinu, životní lásku... vždy si budete něco přát. Nikdo na světě není na 100% spokojený se svým životem, ale to už odbočuju od tématu. Pokud mám odpovědět na otázku jaký je můj sen, nemusím přemýšlet dlouho. Na prvním místě je pro mě rodina, ale pořád si myslím, že tohle není správná odpověď, určitě čekáte něco zajímavého, pikantního.. Pokusím se vám vyhovět. Můj sen je nesplnitelný, neni žádná šance, že by se mi vyplnil. Přeju si žít na přelomu 18. a 19. století. Zdá se vám to hloupé? Vlastně se ani nedivím. Hodně lidí se řídí heslem "Když si něco hodně přeješ, vyplní se ti to", bohužel, tohle je asi jedna z vyjímek. Ptáte se, proč si vlastně přeju něco takového? Odpověď je jednoduchá i složitá zároveň. Upřímně, nesnáším 21. století. Lidé k sobě dokážou být upřímní jen na internetu. Všude jsou pomluvy, předsudky, lži.. Proč jsem si vybrala zrovna 18. a 19. století? Jako odpověď mi postačí jen dvě slova. Miluju Napoleona. Já vím, zní to hloupě, ale podle mě na tom není nic špatného. Můj sen je žít na přelomu 18. a 19. století v Paříži. Nemusím být nejbohatší, ale kdybych musela být žebrákem, to už radši zůstanu tady. Chtěla bych žit v nějakém městském domě a prostě... žít. Můj život by nemusel být nijak extrémě vzrušující. Přála bych si normální život, typický pro tuto dobu. Asi nemám dál co říct. Snad vás má odpověď uspokojila. J.

Amerika na triku? Vážně?

15. července 2012 v 18:08 | J. |  Názory, povídky, kecy
Nový trend, americká vlajka na všech možných částech oblečení; od triček až po ponožky. Lidi, vám se to vážně líbí? Pochopím, když jí má na triku Američan. Kdyby jí tam měl někdo, kdo alespoň v Americe byl, dobře, ale když má triko plný hvězd a pruhů nějaká puberťačka, která neumí skoro vůbec anglicky a Ameriku zná jen ze seriálu Jak jsem poznal vaši matku, příjde mi to hloupý, vážně. Pro mě je to něco jako malá vlastizrada. Proč si na triko nenamalovat českou vlajku? Nebo vlajku země, kde jsem byla nebo ke které mám nějaký vztah (např. zalíbení v historii). Silně pochybuju o tom, že si nějaká slečna koupí v obchodě New Yorker americké tričko jen pro to, že jí zaujal jejich boj za demokracii a republiku. Co se týče historie, my, češi, jsme na tom rozhodně mnohem líp. Ano, je to hlavně kvůli tomu, že byla objevena až na konci 15. století. Amerika se dost přeceňuje. Prosím, pište mi své názory do komentářů. Máte také takové triko? Proč?
Ráda bych vám ukázala jedno video, co jsem našla před chvílí na internetu. Předem podotýkám, že nechci naznačit to, že jsou Američané hloupí. Průměrné IQ sice mají o něco nižší než my (Zdroj), ale ne zas o tolik.

Veselé Vánoce 2012

15. července 2012 v 16:01 | J. |  Názory, povídky, kecy
Mnoho milionů lidí se bojí konce světa, který má nastat letos v prosinci. Abych byla upřímná, já v něj věřím. Možná nebude přesně 21.12.2012, ale bude brzo. Jenže lidi si neuvědomují jednu zásadní věc. Konec světa nemusí znamenat jen to, že se na planetu Zemi zřítí obrovský asteroid nebo to, že vybouchne slunce. Já si myslím, že si ten konec světa dokážeme zařídit pěkně sami. Nemluvím teď o globálním oteplování. Můj názor je ten, že se blíží něco jako 3. světová válka a protože dnes známe tolik druhů bomb (hlavně ty jaderné), nebude pro nás vůbec těžké tu naší planetu zničit.

Proč má být třetí světová válka? Museli byste žít tak 10 let v jeskyni, aby vám ušla ekonomická krize, která dnes panuje témeř všude, někde je to ještě snesitelné, jinde je to horší. Pamatujete si z dějepisu, proč začala 2. světová válka? Ano, také kvůli krizi.

Štěstí dneska přeje mrchám

15. července 2012 v 12:48 | J. |  Život a deník J.
(Pozn. na začátek: Vysvětlivky iniciálů najdeš v menu)

Asi každý má nějakého dobrého přítele, kterému se svěřuje úplně se vším a tráví spolu většinu volného času. Teda, skoro každý, já ne. Měla jsem takovou kamarádku, ale stačil jí jen jeden "privát" u mě doma s klukem, co se mi líbil, aby to celý zahodila pro pitomej sex s ním (vlastně bych jí měla bejt vděčná, že mi ho "přebrala", protože se z toho kluka vyklubal pěknej blbeček, ne, blbeček je moc slabý slovo, ale nechci bejt tak sprostá, jak by si zasloužil.) Ukázalo se, že má holku a P. se bála, že je těhotná. Přála jsem jí to. Nejsem na to sice pyšná, ale doufala jsem, že těhotná bude. Samozřejmě, štěstí dneska přeje mrchám a P. z toho vyvázla jako "velká holka co už spala s klukem".


Úvodní žblept

15. července 2012 v 11:08 | J. |  Život a deník J.

O čem je Černý hroch?

Mám v plánu sem psát různé postřehy ze svého života. Něco jako psychologicko-fylozofický deníček náctileté. Nedělám si velké naděje, pravděpodobně to nebude číst mnoho lidí, možná nikdo..

Kdo je J.?

Pochybuju o tom, že by to někoho zajímalo, je to jen
přecitlivělá puberťačka. Tento blog bude i něco jako můj deníček,
čtenáři se dozvědí o J. víc časem.