Začátek léta a konec iluzí

19. července 2012 v 19:34 | J. |  Život a deník J.
Dneska je vysvědčení. Mám se těšit, nebo bát? Jasně, že vim, co dostanu, já jo. Jak to ale říct matce, aniž by mě obdařila svým dlouhým proslovem o mé budoucnosti uklícečky? Jasně mami, chápu, když mám čtyřku z chemie tak budu uklízet pánský záchodky na nějaký smradlavý benzínce, je mi to jasný. Nejvíc mě ale rozesmívá ta její logika.
"Proč nemáš samí jedničky, jako tvoje sestra?"
"Mami, jsem na gymplu, v pátý jsem taky měla samí."
"To je mi u prdele, cos ty měla v pátý, nesrovnávej se s mladšíma."
Když nad tím tak přemýšlím, tak to sestře svojí blbostí dost usnadňuju, ona je teď ta chytrá a pečlivá. Ale co na tom? Dojdu si pro to prokletý vysvědčení a nenápadně oznámím matce SMSkou své známky a mé obrovské pohoršení nad naším školským systémem a nespravedlností učitelů. Dneska se domů jen tak nevrátím. Stejně máme v plánu jít se třídou na bowling, což jsem mámě chytře sdělila ještě před oznámením čtyřtičky, takže svolení uděleno. "Ale doufám, že nebudete nic pít!", "Neboj mami, ještě mi nebylo osmnáct". Pch, to jí pro uklidnění většinou stačí. "Tak já teda jdu, čau."

V autobuse potkám svýho bejvalýho, dělá, že mě nevidí a pak je na zastávce hrozně překvapenej když ho pozdravim.
"Jé, ahoj, tys jela se mnou v tom buse?"
"Jo, taky sem si tě nevšimla."
Oba víme o tom druhým, že lže a oboum je nám to jedno. Až ke škole si povídáme o blbostech a pak se s úlevným vydechnutím loučíme. "To byl PJ.?" řekla K. "Jo no, potkala jsem ho na zastávce". "Kdo by řek, že dokázal zase zhnusnět, co? Stejně nechápu, jak si s nim mohla kdy začít chodit.", "Hm, já taky ne.", "Jdeš dneska na ten bowling?", "Jo, jasně.". K. už nevěděla, jak pokračovat v konverzaci, tak jen hlasitě vydechla a zamkla skříňku.
Ve třídě už jsou skoro všichni a na lavicích leží bonboniéry s obalama na vysvědčení. V levém rohu třídy se postupně tvoří čím dál větší skupinka a vzrušeně děbatují o jisté akci. Pár minut jsem si naivně myslela, že jde jen o ten bowling, ale pak mi došlo, že M. pořádá privát u sebe doma, na kterej nejsem pozvaná. Dost mě to zklamalo. Už jeho druhej mejdan v tomhle pololetí. Minule měl nějakou dobrou výmluvu, ale teď to teda opravdu stačilo. Když za mnou přišel, dělal jako by nic a ptal se mě na ten debilní bowling, na kterej teď nemám sebemenší chuť jít, ale pořád lepší než jít domů.
"Jdeš dneska na ten bowl?"
"Hm."
"A co novýho?"
"Nic."
"Máš novej účes?" hned jak to dořekl, začal se mi hrabat ve vlasech.
"Jo, nech mě!"
"Co je?"
"Nic!"
Teď mu to dám pěkně sežrat. Doufám, že mu to dojde a že se mi omluví. Snad jsem pro něj tak důležitá, jak on pro mě. To spíš ne. On má teď přece nový, lepší kámoše. Rozhodně se za nim nebudu plazit jako malý dítě. Teď budu mít dva měsíce klid od školy i od něj. Dojdu si pro to blbý vysvědčení a vyslechnu si krátkou řeč třídního o tom, jak věří, že si známky zlepším. Tak divně se u toho usmívá, taky se asi nemůže dočkat až od nás bude mít pokoj. Nedivím se mu. Konečně můžem odejít, v duchu se vysmívám škole, že mě teď nebude moct dva měsíce deptat a sama pro sebe si říkám, jak jsem vtipná. Z bowlingu si teď vybavuju jen pár bodů. Strašně mě bolely nohy. Já chytrá sem si dneska musela brát podpatky. M. na mě házel zmatený pohledy a já mu odpovídala znechuceným výrazem. Kouknu na hodiny a říkám si, že touhle dobou už jsem mohla mít matčin proslov za sebou a měla bych klid. Tak jako tak se tomu nevyhnu..
Po bowlingu nikdo neřešil, kdo vyhrál, všichni se těšili spíš na oběd v McDonaldu. Sedla sem si s K. a celou dobu jídla jsme moc nemluvily, jen jsme občas prohodily pár slov o tom, jak je toho jídla hodně a že už jsme plný. Pak se najednou vytasila s něčim, co jsem vůbec nečekala...
 


Komentáře

1 Charlie Charlie | Web | 24. srpna 2012 v 9:41 | Reagovat

Ahoj, našla jsem odkaz na tuhle povídku v Projektu Kritika. Jestli nemáš nic proti, tak bych ti tuhle ohodnotila a na oplátku bych chtěla, abys mi ty ohodnotila moji. Najdeš ji ve stejném článku jako je tahle tvoje - Próza do 10 000 znaků. Je to stejný žánr jako tenhle.

2 Charlie Charlie | Web | 2. září 2012 v 13:57 | Reagovat

Už když jsem začala číst, mi bylo jasné, že mě bude děj bavit. Konec školy, vysvědčení, špatné známky… to znají snad všichni. Text zarovnaný do bloku a přehledně do odstavců a zároveň vynikly přímé řeči.

Tak a teď, co mi tam nesedělo. Vadilo mi, že když jsem došla k tomu, že někdo něco řekl, tak jsem se musela podívat do menu, což mě odtrhlo od textu a já se často ztrácela. Vůbec bych se nezlobila, kdybys postavám třeba změnila jméno, které by mohlo vystihovat jejich charakteristiku.

Jestli bude mít pokračování, což by asi měl, useknutý konec k tomu vybízí, tak bych do toho vmíchala i jiné téma než  školu a odpolední aktivity.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama