Srpen 2012

Smer Kréta

10. srpna 2012 v 11:24 | J. |  Život a deník J.
Zdravím z Titanicu. Kazdou chvíli by jsme meli vyrazit. Uz tu sedime asi hodinu a s nami minimálne 1500 Reku. Predem se omlouvám za to, ze písu bez hácku, ale to víte, reckej pocítac. Vcera jsme letely se sestrou z Prahy asi dve hodinky a ted nás ceká osmihodinová cesta lodí z Pirea na Krétu. Ne, ze by mi to nejak vadilo, ta lod vypadá ze vnitr spís jak luxusní hotel. Pár metru ode me sedí celkem dost hezkej kluk a já si v hlave prehravám scénár, jak ho oslovím. Moje rectina neni dokonalá, ale na seznámení bohate stací. Stejne se neodhodlám za ním jít, mám v plánu na nej jen koukat a mozná, ze se dokonce i usmeju. Jsem strasná, já vím. Porád myslím jen a jen na kluky. Pozor, lod se zacina hybat, domy na pevnine se zmensují a nase puldennní cesta muze zacít (sice to trvá jen tretinu dne, ale takhle to má ten správnej efekt). Snad cestou nenarazíme na ledovou kru. Vzhledem k tomu, ze je tu minimálne 35 stupnu a zem trapi globalni oteplování, je to celkem nepravdepodobny.

Who do you think you are, running 'round leaving scars

9. srpna 2012 v 0:06 | J. |  Život a deník J.
Collecting your jar of hearts
And tearing love apart ...

Trošku depka, ale to se stává. Poslední dobou často myslím na L., něco jako můj bývalej, ale ne tak docela. Asi na něj myslim jen pro to, že byl zatraceně hezkej až se mi z toho chtělo brečet. Škoda, že ti hezcí kluci jsou často parchanti. L. chodil zároveň se mnou a ještě s jednou holkou. Pch. Tuhle verzi jsem vyprávěla kamarádkám, abych se necítila tak špatně. Ve skutečnosti mě asi nechal kvůli svojí bývalce. Jo, začarovanej kruh. Bývalej nechal bývalku kvůli bývalce. Asi je to spíš k smíchu, ne? Kašleme na L. (ve skutečnosti mám v plánu na něj myslet před spaním, zatímco si budu číst knížku, která se mu líbí: "Na západní frontě klid"). Zdá se, že se mi kluci obloukem vyhejbaj. Nebo jsem moc náročná po tom, co jsem poznala L., protože on byl kombinací anglickýho gentlemana s francouzským hezounem.

Děti, bacha na mě!

7. srpna 2012 v 11:24 | J. |  Život a deník J.
Ne, nejsem pedofil, jak vás asi napadlo podle názvu článku. :)
Včera jsem se vrátila z tábora, kde jsem fungovala jako "polopraktikantka", což je podle mého zjištění totéž, jako praktikant, ale neplatí vám. Byly to ty nejlepší dny z tohoto léta. Něco jsem si tam uvědomila; miluju děti (zas mě nechápejte špatně). Na táboře jsem každý den pracovala s dětmi, měla jsem ráda je a ony zas mě, alespoň myslím. Zatím se vám asi zdá, že je to všechno v pořádku. Ne tak docela. Tábor sice byl bez chybičky, ale právě to mi pomohlo uvědomit si, že totálně ztrácím čas na gymnáziu, že nedělám vůbec nic pro můj sen pracovat s dětmi a že ten zatracenej gympl vlastně nesnášim. Mám špatný známky, učím se věci, který mě nezajímaj a vím, že je nikdy nepoužiju, mám tam jen jednu, maximálně dvě kamarádky a jen jednoho učitele, kterýho mám vážně ráda. To mě dokopalo k tomu, abych napsala na střední pedagogickou školu e-mail, jestli pro mě nemají nějaký volný místo. Zatím čekám na odpověď a modlím se, aby to vyšlo. Zpátky k táboru. Poznala jsem tam jednoho kluka, bylo mu asi dvanáct let. Jmenuje se David, je to rom. Předsudky si prosím nechte, tenhle kluk byl báječnej.