Děti, bacha na mě!

7. srpna 2012 v 11:24 | J. |  Život a deník J.
Ne, nejsem pedofil, jak vás asi napadlo podle názvu článku. :)
Včera jsem se vrátila z tábora, kde jsem fungovala jako "polopraktikantka", což je podle mého zjištění totéž, jako praktikant, ale neplatí vám. Byly to ty nejlepší dny z tohoto léta. Něco jsem si tam uvědomila; miluju děti (zas mě nechápejte špatně). Na táboře jsem každý den pracovala s dětmi, měla jsem ráda je a ony zas mě, alespoň myslím. Zatím se vám asi zdá, že je to všechno v pořádku. Ne tak docela. Tábor sice byl bez chybičky, ale právě to mi pomohlo uvědomit si, že totálně ztrácím čas na gymnáziu, že nedělám vůbec nic pro můj sen pracovat s dětmi a že ten zatracenej gympl vlastně nesnášim. Mám špatný známky, učím se věci, který mě nezajímaj a vím, že je nikdy nepoužiju, mám tam jen jednu, maximálně dvě kamarádky a jen jednoho učitele, kterýho mám vážně ráda. To mě dokopalo k tomu, abych napsala na střední pedagogickou školu e-mail, jestli pro mě nemají nějaký volný místo. Zatím čekám na odpověď a modlím se, aby to vyšlo. Zpátky k táboru. Poznala jsem tam jednoho kluka, bylo mu asi dvanáct let. Jmenuje se David, je to rom. Předsudky si prosím nechte, tenhle kluk byl báječnej.

Ze začátku jsem si myslela, že je to celkem namachrovanej blbeček, ale později mi došlo, že se tak chová jen před lidma, co nezná. Jako polopraktikantka jsem pomáhala týmu, kde byl i David a měla jsem dost času seznámit se s ním a pořádně ho poznat. Vyprávěl mi o děcáku kde žije a nemá tam kamarády. O jeho rodičích, kteří si ho vemou občas na pár dnu k sobě a navzájem si kradou peníze. O škole, kterou nesnáší a o jeho sourozencích. Jak už jsem řekla, byl skvělej. Nejen tím, jak je silný, ale kdybyste slyšeli, jak mu jde beatbox a viděli, jak umí breakdance, oněměli by jste. Je talentovanější než většina dětí v jeho věku. Na konci tábora se mu stala jistá nehoda a vysklil na chatce okno. Musel to zaplatit, ale neměl už dost peněz, tak chtěl prodat svoje jojo (s tím mimochodem taky uměl bezvadně!). Byla to jedna z mála věcí, která patřila jen jemu, to jsem nemohla dovolit, miloval ho. Šla jsem za ním a dala jsem mu stovku (tolik měl zaplatit), ale on si jí nechtěl vzít. Už tak mi ho bylo líto a tohle mě dorazilo, rozbrečela sem se tam před ním a řekla jsem mu, že ho mám ráda a ty peníze nepotřebuju a nechci je. Nakonec si je vzal a já jsem celá ubrečená běžela pryč. Vyprávěla jsem to kamarádkám a pak se David vrátil a řekl mi, že se mnou chce mluvit. Nechtěla jsem, aby mě viděl brečet a bála jsem se, že mi bude chtít ty peníze vrátit, tak za ním holky šly a chvíli s ním mluvily. Po pár minutách za mnou přišel a řekl mi, že si ty peníze nechá a že mi moc děkuje. Chvíli jsme si povídali a večer mi dal kytku, kterou jsem si schovala a právě teď mi vysí nad postelí. David mi vážně chybí. Vyměnili jsme si adresu a v září bych za ním chtěla jet.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama