Září 2012

Proč je mi to jedno?

28. září 2012 v 11:47 | J. |  Život a deník J.
Vím, že mu na mně nezáleží.
Vím, že na mě nemyslí tak, jako já na něj.
Vím, že ho nezajímá, jak se cítím nebo jak se mám,
ale je mi to jedno, proč? Dřív bych dala cokoli za to, abych se vídala s L., teď mi jednou týdně napíše a scházíme se u něj doma. Není to vztah, není to láska, je to něco jako "FRIENDS WITH BENEFITS", ale nejsme ani kamarádi. Proč je mi jedno, jestli se schází i s dalšíma holkama? Proč za ním přijedu, kdykoliv si řekne, i když se mi nechce? Nemiluju ho, alespoň myslím, že ne. Když sem u něj, těším se domů, když sem doma, těším se, až mi zase napíše. Jsem divná. Jsem divná? Závidím holkám, co mají kluka, vážnej vztah. Vím, že bych to chtěla taky a že si to zasloužím. S L. to nikam nevede, tak proč to prostě neukončím? Musíte si myslet, že sem divná. Nebo blbá. Asi jsem. Prosím, napište mi svůj názor. J.

Co nás učí televize

24. září 2012 v 15:23 | J. |  Názory, povídky, kecy
Obecné klišé:
  1. Každý puberťák má celý svůj pokoj polepený nejrůznějšími plakáty. Blondýnky mají z pravidla pokoj vymalovaný na růžovo.
  2. Když někdo zavěsí telefon, nerozloučí se.
  3. Rodiče vždy nutí své děti jíst brokolici.
  4. Každý zámek se dá otevřít sponkou nebo kreditkou. Každý.
  5. Prarodič hlavního hrdiny či hrdinky bojoval ve druhé světové válce.

You're gonna catch a cold, from the ice inside your soul

11. září 2012 v 15:47 | J. |  Život a deník J.
Pokud chceš vědět, o so jde, klikni sem.

Je zvláštní, jak se dokáže charakter člověka změnit, hlavně když dospívá. Řeknu vám něco o L., o klukovi, s kterým se nějaký ten pátek znám.

Včerejšek začal docela normálně, škola, burza učebnic, kde jsem se setkala s maturantama, oběd... Jak jsem přišla domů, šla jsem zapnout počítač, což normálně nedělám, většinou sedím do večera u telky.
Víte, jak jsem nedávno psala, že pořád myslím na L.? Včera mi napsal na facebook a sešli jsme se. Byla jsem šťastná jak malý dítě. Původně jsem měla v plánu se trochu vykrucovat a připomenout mu, jak mi ublížil. Ale chtěla jsem ho vidět tak moc, že hned, jak se mě zeptal, jestli se nechci sejít, řekla jsem, že jo. Ukážu vám kousíček z naší konverzace:

Dospělé děti

7. září 2012 v 23:29 | J. |  Názory, povídky, kecy
Od kdy se vlastně člověk stává dospělým?
Je to v den, kdy dívka dostane svou první menstruaci?
Kdy kluk poprvé políbí dívku?
Když uděláme maturitu?
Je možné, že někdo nedospěje vůbec?