Květen 2014

Orgasmus v autobusu

16. května 2014 v 22:58 | J. |  Život a deník J.
Ten nadpis neberte vážně. Až tak žhavý to zas nebylo.
Nu, musím se s váma podělit o supr zážitek, kterej se mi přihodil, když jsem se dneska vracela z posilovny (jo, pořád posiluju, tralalalala). Vylezla jsem z metra a na zastávce autobusu jsem viděla dost hezkýho kluka, ale pršelo, tak jsem spíš věnovala pozornost tomu, abych se dostala včas pod střechu a vypadala pořád sexy (tak sexy, jak to jen po posilovnání jde...). Viděla jsem, že se na mě podíval, ale to se na mě koukali na tý zastávce všichni, protože mě málem srazil přijíždějící autobus. Sedla jsem si na lavičku a toho kluka jsem si moc nevšímala, ale když jsem nastupovala do autobusu, nastoupil stejnýma dveřma a sedl si na místo, kde většinou sedim já. To jsem mu v pohodě odpustila, byl fakt hezkej.. Posadila jsem se na sedačku hned za nim a koukala mu ze zadu na hlavu. :D Měl krásný zrzavý vlasy, já miluju zrzky. Po pár zastávkách si k němu přisednul nějakej chlap. Pak mě napadlo, že bych toho kluka teda oslovila... ale jak? Kdybych u sebe měla na papírku napsaný svoje telefonní číslo, tak bych to po něm prostě hodila (vlastně jsem si připravila krátkou dojemnou řeč) a šla bych, ale neměla jsem ho. Nad zrzkem bylo otevřený okno a jak pršelo, tak mi to občas káplo na vlasy, tak jsem si řekla, že bych mu mohla říct, ať ho zavře a on by se do mě třeba zamiloval nebo tak, ale bylo mi to blbý, protože vedle něj seděl ten chlap... Slíbila jsem si, že když ten chlap odejde dřív než zrzek, tak ho prostě oslovím. Karma to zařídila! Chlápek odešel a já tam byla s krasavcem sama, ale najednou jsem byla tak nervní, jak už dlouho ne. Úplně se mi sevřel žaludek. Po chvíli sebepřemlouvání jsem mu zaklepala na rameno a řekla "Mohl byste prosím zavřít to okno" (jo, vykala jsem mu -_- ), a on "jo jo, určitě", měl tak krásnej hlas! Po pár zastávkách ale vystoupil a i když se na mě zvenčí koukal, bylo mi úplně líto, že je to všechno.
Zmínila jsem už, jak byl krásnej?
Ve výsledku je ta stórka vlastně o ničem :D. Ale ne, slíbila jsem si (a karmě), že až ho příště uvidím, dám mu svoje číslo. Prostě dám, fakt že jo. Už jsem si ho napsala na 4 papírky a roztrkám si to různě po kapsách a kabelkách, abych měla jistotu, že ho budu mít u sebe :D.
Lidi, on byl tak krásnej...
Zažili jste taky někdy takovou "lásku z autobusu"? To moje sice zatím láska asi není, ale bude! :D

Stylová J. a divný slova

9. května 2014 v 17:05 | J. |  Život a deník J.
Los Lidičkos, příští týden půjdu nakupovat. Čekám jenom na výplatu... už dlouho. Vůbec nemám tušení, co všechno koupím, ale je mi jasný, že mi ta výplata vydrží tak týden. Nu, chci nějak změnit styl, můj gay kámoš (zdůrazňuju, že je gay, aby bylo jasný, že se v tom jako vyzná) mi řekl, že mám průměrnej styl a já chci mít styl nadprůměrnej (sama nevim, co to znamená). Koupim šortky, tílka, možná šaty, boty.... ty jo to nikoho nebude zajímat :D. Všimli jste si, že ráda říkám slovo výplata?

Well, máti jede za chvíli za nějakym chlapíkem.. myslela jsem, že pojede za svým přítelem, ale nejede, takže teď jsem jí jako dala najevo svoje pohoršení. Snad jí to došlo... asi jo, protože nám tu se ségrou nechala peníze na jídlo a to moc často nedělá. Chtěla si se mnou ještě něco pustit, ale já šla radši do pokoje, rebelím.

Seká se mi počítač - tak moc, že musim nejdřív napsat větu a pak čekám, než se mi to zobrazí na obrazovce. Fuj.

Bat máj hárd tóld máj héd dis tájm nóóóu, dis tájm nóu. (Kdyžtak to je část tý písničky, takže šup šup poslechnout).

Řekli jste někdy slovo "báječný"? Protože já asi ne... je to divný slovo. Dneska filozofuju. Napište mi, jaký slovo (normální slovo, který je ve slovníku) nikdy nepoužíváte. Mě to zajímá. Pápá

Jo a asi si zahraju simíky :O.

Pití, gauč a ovladač (a zoufalky)

7. května 2014 v 8:06 | J. |  Život a deník J.
Boha co je tohle za animaci... no proč ne.
J. opět cvičí (ale teď už vážně, né jako předtím). Víteco, bude léto a zatím se necejtim na šortky. Ale to příjde. Snad. I když dnešní pohled do zrcadla ve spodním prádle mi sebevědomí vůbec nezvednul... Včera jsem se viděla s Lén, zatáhla jsem kvůli ní školu a jely jsme nakupovat (teda "nakupovat" - bez peněz, páč týden před výplatou jsem pravidelně švorc). Dostala k vánocům profi-fotky a tak jsme potom jely do ateliéru, kterej jsme hledaly asi půl hodiny, teplej fotograf mě s ní taky párkrát vyblejsknul a občas tam vypadám fakt dobře. Bolí mě rameno a nevim proč. Neva.
Z ateliéru jsem jela rovnou do práce a v metru jsem potkala partičku kámošů ze třídy, kteří zrovna šli ze školy.. náhodička, ale můj důvod k zatáhnutí přijali vcelku dobře. Pak jsme v metru řešili vyspím-li se nebo ne s jedním s nich, protože je to panic a je mu to líto. Romantisch.

Poslední dobou sjíždím zoufalky. Docela jsem klesla, ještě nedávno jsem koukala výhradně na Black Mirror, League of gentlemen, Black Books a Monty Pythony.... I mozek se přeci musí někdy odreagovat a můj mozek má evidentně rád příběhy o tom, kdo se s kým vyspal a kdo koho podved. Nojo, gymnazistka (ne gymnastka, gymnazistka).

Jo a zvýšili mi plat. O 6 korun na hodinu. To potěší.

Možná si ještě pustím kus nějakejch zoufalek, ale za 25 minut bych už měla jet do školy no.... Kousek stihnu.

Všudypřítomný zápach trávy aneb. Majáles kolébka hříchu

3. května 2014 v 11:41 | J. |  Život a deník J.
J. dostala chuť blogovat, tak bloguje. A má štěstí, že se jí téma týdne zrovna hodí.
Ve středu jsem byla na Majálesu a už od metra jsme s kamarádkou cejtily tu (podle ní příjemnou, podle mě jako-upocený-nohy smrdící) vůni trávy. Neptejte se mě odkud vím, jakej zápach mají upocený nohy. O tom se nemluví. Přišlo mi docela vtipný, že přímo v epicentru smradu stála skupinka policajtů a povídali si, pravděpodobně o něčem fakt legračním, protože se hlasitě smály (nebo je už dostala ta tráva?).
No, tak jsme prošli ke vstupu, kde "důkladně" kontrolovali naše tašky. Slečna se jenom zeptala, jestli nemáma pepřák a nakoukla do kabelek, kámoška bez problémů prošla i s tim pepřákem a já s perníkem (rozuměj perník jako perník velikonoční, ne pervitin), jídlo se tam totiž nosit nesmělo. Nejdřív jsme zamířili ke Sto zvířatům, ty byli supr, pak se šlo tuším na Skyline (jestli je to ta skupina s chlupatym bubeníkem), byli hrozně nalitý a nechali se nosit, ošahala jsem si zpevákovu botu, juchuuu.
Pak na Mandrage a ti byli super-super-boží, hráli mi Františkovi lázně, což je jediná písnička, kterou od nich umím zpaměti. Na Klusátka kámoška jít nechtěla, ale alespoň jsme šli kolem stage, tak jsem svýho budoucího manžela viděla a slyšela jsem Marii. Tráva byla furt a všude, už jsem si na ní zvykla. Kámošky chtěly jít na PSH a já na Wohnouty, tak jsme se rozdělily, jenže na Majálesu pravidelně nejde signál, tak se pak znova najít byla opravdu výzva. Ale zvládla jsem to, procpala jsem se až k pódiu a holky tam házely rukama, tak jsem je nepřehlídla. Největší chybu jsme udělaly, když jsme se rozhodly, že si dáme gyros. Fronta byla sice dlouhá, ale řekly jsme si, že teď tak půlhodinky stejně nemáme moc co dělat tak se aspoň nažerem. Kéžby půl hodinky. V tý frontě jsme stály dvě celý hodiny a ten gyros za to ani moc nestál. Slečna Lucka, která stála u výdeje, dávala jídlo přednostně těm, co s ní flirtovali a tomu jsme zamozřejmě nemohly konkurovat. Alespoň jsem měla dost času sežrat svůj perník. Prošvihly jsme část Inekafe a celý vystoupení Vypsaný fixy. Shit. Rovnou z tý pekelný fronty jsme běžely na Spirita a pak už domů. Letos teda nic moc.